pátek 26. října 2012

Guvernérovo dobrodužství kapitola čtrnáctá


Poetická planeta STEN01 se vyznačuje vzájemnou tolerancí mezi poetickými žánry. Komise je zde vstřícná zejména k začínajícím autorům. Všichni jsou si oporou v tvorbě, která oplývá rozmanitým vkusem. 

Oceňuje se klasika i experimentální směr. Pokrokem je minulost, přítomnost i budoucnost. Neobjevuje se zde žádná diskriminace mezi uměleckými směry a umělci.
Slovo básník nepopisuje pobudu, ale významného tvora, jenž chce pomáhat celému světu. Tady je planeta, kde rovněž neexistují žádné obavy z neúspěchu.
Vždyť tvořit je lidské a oblažující. Lépe je si hrát, nikoliv zlobit. Tato líbivá slova se naplňují na každém rohu. Také guvernér přednáší své „VIVAT LESOPARK VĚČNÝ!“
Jeho verše se šíří jako drobné vlnky v části líbezné, která musela zaznít v mírumilovném světě, aby setrval mír mezi národy. Žádné známkování, ani bodování nepřekoná našeho poétu, vždyť neexistuje hodnocení, ale pouze schopnost naslouchat všem a pro všechny. Mohutný potlesk ozývá se vesmírem. 

Strohá i pompézní místa se střídají jako reliéf místní krajiny, která si zaslouží světový ohlas. Konečně se na světě objevil nezkorumpovaný festival. Hraje se čestně a poctivě. Nikdo nikomu neubližuje, ale pomáhá radou. Vytvářejí se skupinky, které sepisují vesmírný almanach. A co plagiátoři? Ti zase přežívají na planetě STEN00.

Žádné komentáře:

Okomentovat