„Jak se Vám
líbí naše koloniální základna?“
Ozývá se
najednou v češtině lahodný hlásek jako konipásek.
„Jsem
vskutku okouzlen rozmanitostí a krásou vašeho mnoha prostorového světa, neboť
mi připomíná civilizaci, o níž jsem také básnil.“
Odvětil guvernér
Lesoparku.
„Máme často
oči v pohotovosti, protože jsme zvědaví, jak se má vaše civilizace.“
Hlásek se
ozýval čím dál víc, poté méně a méně, až se rozsvítilo oslnivé světlo, jež mělo
zároveň sílu popohnat našeho hrdinu mohutnou silou vpřed. Poněkud zvláštní a
překvapivý jev – opravdu mimozemský až k nakousnutí.
„Jak to
děláte, myslím s tím světlem? Moc mě to zajímá.“
„Je to
jednoduché“ - přidává se k dialogu další hlas, takže odpověď na tuto otázku zní
dvojhlasně.
„Světlo
zhustíme, tudíž se jeho vlny a částice ocitnou v krabici zcela narvané, jako ve
vašem přeplněném dopravním prostředku. Již zmíněná krabice je tvořena z
nerostu, jenž se vyskytuje daleko od vás v předalekém vesmíru, o němž nemáte
ani páru. Proto tahle mohutná síla, která se chová jako sedmimílové boty
měsíčního prostředí. Ve všem figuruje tlak, který uvádí jednotlivce v pohyb“
„Děkuji za
vysvětlení, ale chtěl bych se zeptat, proč to organismy nepálí?“
„Protože je
teplo zcela využito pro hybnou sílu, tudíž nedochází ke ztrátám energie.“
„Jak tedy
vrátíte celému vesmíru vzatou energii.“
„Ve formě
světelné trajektorie, která funguje jako výfuk světelného efektu.“
Vysvětlení
zcela fascinující překonává myšlení všech pozemských civilizací, což je úžasné,
pro budoucnost perspektivní, neboť se pojede na světlo Boží, a to čistě
ekologicky.
„Mohl bych
od vás koupit zázračný nerost.“ Ptá se guvernér
„Nelze již.“
Zazněla již polyfonie.
Žádné komentáře:
Okomentovat