Guvernérovo dobrodružství kapitola sedmnáctá

V místních Necenzurovaných novinách se objevil článek s nadpisem: Záhada guvernérovy osobnosti. „ 28. září roku 77 000 byla objevena záhadná bytost, která se podobá našemu tajuplnému, hodnému a milému guvernérovi, jenž je dosud zobrazován na bankovkách KONFEDERACE VĚČNÉHO LESOPARKU. Naposledy opustil Lesopark a vydal se přes sousední Absurdistán do podzemního, potočního tunelu, aby z vlastní iniciativy objasnil záhadu vztahů mezi Lesoparkem a okolím. 

Stalo se, že náš hrdina zmizel a objevil se teprve nyní na bývalé hranici Lesopark/Absurdistán. Bohužel se neoženil, nýbrž zůstal ve statutu svobodný. Rodiče mu již dávno zemřeli. Vše nasvědčuje, že guvernér přežil zázračným způsobem nesmírný počet generací. Diskutuje se, že za to může mimozemský vliv. Celý svět oslavuje opětovný návrat svého idolu. Kéž by se náš slavný guvernér oženil, aby jeho slavný rod pokračoval v budoucnu dál.“

Guvernérovo dobrodružství kapitola šestnáctá

Náš hrdina se vrací zpět na planetu Zemi, znovu se ocitá v kraji, jímž protéká osvobozený potok Radechovka. Mimozemští přátelé byli najednou pryč, dokonce i se svým velkolepým palácem, a tak se stalo, že skupinka obyvatel KONFEDERACE VĚČNÉHO LESOPARKU nalezla spícího guvernéra u břehu přímo na bývalé hranici LESOPARK/ABSURDISTÁN, ale nebyla si jistá, o koho se jedná, protože již dávno uplynulo mnoho desítek tisíc let od Václavova odchodu za poznáním.

Obyvatelé KONFEDERACE VĚČNÉHO LESOPARKU si žili šťastně. Měli se rádi, ale dlouho jim vrtalo hlavou, kdo vůbec vede prosperující stát. Mysleli si, že nějaká imitace, anebo nadpřirozená síla, vždyť každý občan alespoň jedenkrát ochutnal zázračné plody stromů, které se uchytily na území Lesoparku i v okolí.

Objevitelé pátrali, kdo tak sladce spinká na břehu potoka Radechovky, dokonce našeho hrdinu obraceli rozmanitými způsoby, aby se přesvědčili o jeho identitě. Jeden z nich z legrace vytáhl bankovku, na níž byl portrét guvernéra. Světe div se! Obrázek se shodoval právě s nalezeným člověkem. Tiše našeho guvernéra odnesli zpět do jeho sídla. Vypadal jak opilý, ale byl úplně zdráv.

Guvernérovo dobrodružství kapitola patnáctá

Ach ti plagiátoři, kteří žijí jako psanci a trestanci na planetě STEN00! Nalezli svůj strastiplný osud v temné díře nekonečného vesmíru. Místní poměry nám připomínají život v odpadkovém koši všemožného umění, vědy i řemesel. Místní občan tvrdí, že okopírované dílo pochází z jeho hlavy, ale to není pravda, protože je již na úřední tabuli psáno, kdo se provinil a jakým způsobem.

A proto je zde slyšen zoufalý pláč nad rozlitým mlékem. Tím se myslí ukradené dílo, které se rozlilo na všechny strany a pobouřilo své původní autory, kteří si s ním jistě dali práci. Jenže svět je krutý, protože se najdou blázni a zoufalci obohacující se na úkor tvůrců myšlenek.

Také zde jsou uvězněni i nevinní, kteří vytvořili plagiát, aby zachránili původní dílo před pronásledováním a zkázou. S těmi má guvernér soucit, protože se tato individua nedopustila ničeho špatného, ale jednala ve prospěch původních autorů. Bohužel na dně skončili i tito osvícenci, kteří nechtěli přihlížet spalování uměleckých děl, čehož se dopouštěla zlá, zákeřná a fanatická inkvizice.

Na této planetě se bohužel neodděluje cenné zrno od plev, neboť zdejší zachránci trpí, dokonce jsou šikanování vyhlášenými kriminálními živly. Plagiátorství, aneb honba za zločinným ziskem je nemocí, ale snaha o záchranu díla pronásledovaných autorů by se měla cenit. Záleží vše na daném případu.

Nelze všechny házet na jednu hromadu. Nelze upalovat všechny. Nelze odsuzovat nevinné, ale jen ty, kteří se zlým provinili. Zdejší kněží učí místní obyvatele, aby si odpouštěli třeba nekonečněkrát. S místním režimem nemůže guvernér nic dělat, protože se již dosti oháněl na předchozích planetách. Jedno však může udělat, a to přimluvit se alespoň za perzekvované zachránce uměleckých výtvorů, aby se odebrali na přívětivou planetu typu STEN77.

Azyl pro zachránce uměleckých děl nakonec vymodlil guvernér Lesoparku, aby přispěl k rehabilitaci nevinných. Ve vesmíru vznikla nová záchranná buňka osvícených, aby nenáviděná a pronásledovaná díla nepřišla nazmar. Dobrý skutek se cení, a tak končí Václavovo putování rozmanitým kosmem, jež bylo natolik dobrodružné, neboť se zde prolínala materiální tematika s duchovní.

Guvernérovo dobrodužství kapitola čtrnáctá

Poetická planeta STEN01 se vyznačuje vzájemnou tolerancí mezi poetickými žánry. Komise je zde vstřícná zejména k začínajícím autorům. Všichni jsou si oporou v tvorbě, která oplývá rozmanitým vkusem. 

Oceňuje se klasika i experimentální směr. Pokrokem je minulost, přítomnost i budoucnost. Neobjevuje se zde žádná diskriminace mezi uměleckými směry a umělci.

Slovo básník nepopisuje pobudu, ale významného tvora, jenž chce pomáhat celému světu. Tady je planeta, kde rovněž neexistují žádné obavy z neúspěchu.

Vždyť tvořit je lidské a oblažující. Lépe je si hrát, nikoliv zlobit. Tato líbivá slova se naplňují na každém rohu. Také guvernér přednáší své „VIVAT LESOPARK VĚČNÝ!“

Jeho verše se šíří jako drobné vlnky v části líbezné, která musela zaznít v mírumilovném světě, aby setrval mír mezi národy. Žádné známkování, ani bodování nepřekoná našeho poétu, vždyť neexistuje hodnocení, ale pouze schopnost naslouchat všem a pro všechny. Mohutný potlesk ozývá se vesmírem. 

Strohá i pompézní místa se střídají jako reliéf místní krajiny, která si zaslouží světový ohlas. Konečně se na světě objevil nezkorumpovaný festival. Hraje se čestně a poctivě. Nikdo nikomu neubližuje, ale pomáhá radou. Vytvářejí se skupinky, které sepisují vesmírný almanach. A co plagiátoři? Ti zase přežívají na planetě STEN00.

Guvernérovo dobrodružství kapitola třináctá

Mohutný aplaus se povznesl vesmírem, jenž ocenil společné dílo, které vzniklo v malebném a přívětivém Lesoparku. Také planeta STEN02 pompézně tleská, neboť se jedná o odpočinkovou destinaci s propletenou lázeňskou strukturou. Mnoho kolonád, teplých a studených pramenů – o tom se prostému smrtelníkovi může jen a jen snít. Tady se dá vyléčit snad každá nemoc. Personál je zde velmi přívětivý. Živá těla i duše žijí ve společném blahobytu – užívají si krásy světa.

Také guvernér vstupuje do vřelé lázně. Nikdo po něm nechce žádný poplatek. Jedná se skutečně o hojivý balzám, jenž obnovuje síly našeho hrdiny. Neexistuje zde žádná měna – dalo by se říci, že lítají veškeré služby do chřtánu vyvolených. „ Tady bych chtěl přebývat.“ 

Vyjádřil se guvernér Lesoparku.

Je zajímavé, že například v sauně, dokonce i ve vířivce, si může jednotlivec nastavit teplotu, kterou potřebuje, jako na ústředním topení, ale nesmí se to přehnat. Sice jsme byli svědky, že Václav při svém putování zažil extrémní podmínky. Tentokrát je opatrný a dodržuje lázeňský řád, jenž spočívá ve svobodě každého z nás, která je limitována svobodou dalších a dalších obyvatel.

Na potvoru se stala nehoda, protože místní personál kopal další jámy nenasytným způsobem za každou cenu. Nějak se ten místní urbanismus přehltil. V tu chvíli vytryskl z jedné díry mohutný gejzír a náhle vyhasl, což mělo za následek vymazání všech dosud objevených pramenů z lázeňské mapy.

Vyhlášené lázně přestaly fungovat a začaly chátrat. V tu chvíli již neexistovaly procedury, ale najednou se zde začali hromadit bezdomovci. Jeden z nich se ptal Václava. „ Nemáš pětku?“

„Mohl bych Vám věnovat nějakou knihu, kterou jsem si vzal s sebou.“

Odpověděl guvernér Lesoparku.

„My nechceme knihu, ale peníze?“

Hned na to další bezdomovec, jenž se spolu s ostatními sociálními případy kolem Václava shlukoval.

„ Co takhle nalézt další pramen, aby se lázně opět vzchopily.“ - pravil Václav

„To je skvělý nápad. Vytvořme brigádu a uvidíme! Pak bude zase dobře.“

Zaznělo odvážná myšlenka sborem lidí bez domova.

Všichni se vydali na cestu. Každý měl s sebou vrbový proutek. Hledání trvalo několik dnů, dokud se všichni neocitli na pokraji svých sil.

Náhodou guvernér Lesoparku šlápl na mohutný kámen, který se začal hýbat, jako by něco chtělo expandovat na povrch. Mohutná síla se šířila do okolí, div neodkopla guvernéra společně s bezdomovci.

„Ejhle, voda!“

Radostnou novinu šířil náš hrdina na všechny světové strany. Všechny národy se radovaly, že se opět obnovil lázeňský statut planety STEN02.

S prameny se zacházelo mnohem šetrněji než kdysi. Dravý trh s honbou za poklady naráz ustoupil. Z bezdomovců, které guvernér potkal se znovu stal místní personál a guvernér mohl v klidu vychutnat všechny atrakce a procedury společně se zástupy turistů z celého vesmíru.