Jednoho
krásného dne se guvernér Lesoparku vydal do podzemí zcela osamocen. Se svojí
zemí zaslíbenou se loučil velmi těžce, protože počítal s tím, že výprava může
být vskutku poslední na pozemském životě. Již bylo dost rozšiřování pole
působnosti, ale zvědavost našeho hrdinu svedla co možná nejvíce.
Je pravdou,
že země líbezná, země půvabná skutečně vzkvétala, alespoň se tak tvrdí v
poslední době, která je typická postmoderním vystupováním na veřejnosti ohledně
nebetyčné scenerie panenské přírody. Rajská zahrada, aneb ostrůvek zeleně vždy
těší lidi, kteří rádi překračují malebné pohraničí s rozkvetlou květenou. Po
každém odpočinku naberou opět mnoho sil, aby si uchovali vzpomínku na ideální
stát, který by měl být vzorem nejen pro celou Evropskou unii, ale i okolní
svět, a to bez předsudků.
Každé roční
období přináší radosti i starosti. Není divu, proč některé osvícené plány
vycházejí vniveč. Osvícenství ve složitých časech za nic nemůže. Jen některé
absurdity sousedního Absurdistánu, jenž ovlivňuje život země zaslíbené.
Obyvatelé vytunelovaného sousedství hledají útočiště před nepřízní osudu v
posvátné zóně, dokonce je náš Vatikán na severu často osidlován uprchlíky,
kteří to nemají ve svých životech lehké. Vždyť osud, jenž provází sousední
Absurdistán, je do nebe volající, dalo by se říci – velmi tristní.
V hlavách i
rukách volá osud po nových dimenzích, po reálném a experimentálním působení ve
světě širém. Guvernér to však nemá lehké, a to prosadit se v dravém světě, jenž
je okupován nezájmem, sobectvím, intrikami a zbabělostí na n-tou. Stále víc
uvažuje o záchraně země půvabné i sousedního Absurdistánu, který byl v dávných
dobách rovněž půvabný. Postmoderní civilizace, která se nezdá být postmoderní,
nasadila korunu, vždyť životní prostředí poblíž silnice Pražské je v
katastrofálním stavu. Často světová kritika vyčítá našemu hrdinovi, že jeho
dílo je tuze špatné, neperspektivní a vadné, protože je zamindrákovaná v období
krizovém až k prasknutí. Je pravdou, že se najde několik málo obdivovatelů,
kteří dokážou ocenit dílo posvátné. Z řad neprivilegovaných občanů Absurdistánu
se však ozývá, že dílo jest vskutku krásné, sváteční, jasné a půvabné, což
svědčí o tom, že dobří lidé ještě nevymřeli, přesto žijí nadále, ale v úkrytu,
neboť se strachují o střechu nad hlavou. Tiše však podporují počínání
guvernérovo, jež je jim nadevše milé. Ocitají se v obavách, neboť jim vůdčí
představitelé Absurdistánu dennodenně vyhrožují: Budou-li občané nadále
podporovat osvíceného, pak se utopí v dluzích, kriminálech, v nezájmu, v
nezaměstnanosti, bídě a nouzi, a to díky represím ze strany mafiánského
prostředí nenasytného Absurdistánu. Dost kruté výhružky na adresu bezbranných
lidí. Dost zbabělý postup, jak zničit guvernéra metodou pomlouvání, vždyť se
náš hrdina mnohokrát postavil proti cenzurním zásahům ve světě. Zatím vyhrál
jen dvě bitvy za posledních pět let. Ostatní prohrál, anebo skončily
nerozhodně. Jednou se dílo stane výsadou světových knihoven, i když se v
klášterech říká, že je třeba žít v tichosti, chudobě a poslušnosti, což je
krásné, ale v dnešní době se záležitost církevních příkazů stává víc a víc
nereálnou. Jednou se musí bádat, nikoliv strádat, vždyť pozemský život je jen
jeden. Guvernér Lesoparku stojí před velkým rozhodnutím. Jít, či nejít?
Dobrodružství, anebo nezájem? Poznání, anebo neznalost? Jedině pokrok.
Žádné komentáře:
Okomentovat